Tak jsme si na ně posvítili!

V 16. dni svého života se štěňátka mohla těšit další konzultační návštěvě od Micailve, která je vždy vítaná a bez jejíž pomoci by vše bylo mnohem těžší. Jakožto hostitelka jsem naprosto selhala, ale Verča to zcela správně vyhodnotila: matka v šestinedělí na MD. 

Proběhlo cosi, co by se dalo nazvat přestužkování, neb barevné stužky, které jsem v průběhu uplynulých dní postupně povolovala, se dostaly do bodu, kdy už nebylo možné takto pokračovat a štěňátka dostala v příslušných barvách své miniaturní oboječky. Ze stužek jim Verča udělala fešácké mašle, aby je našle.. ale fuj, motýle sem tahat nebudeme. A byly jím přistřizeny drápky. 

Štěňátka většinu dne prospí. Velice zábavné je pozorovat jejich aktivitu, když se všechna naráz probudí a nastává hemžení. K němu dochází, když je matka nablízku a všechny ty spánkem vyhládlé krky se začnou jeden přes druhého hrnout ke zdroji potravy. Dochází k nemilému překvapení, že místo mlíčka se jim dostane vydatné hygieny, s čímž se někteří, většina, nechce smířit, takže zaujímají postoj ala surikata, a doufají alespoň v jeden lok na stojáka. Po důkladné hygieně jim matka obvykle zdrhne, ale pak se vrátí a nakrmí... 

Je leden a dny jsou krátké, světla málo a o tom na focení ani nemluvě...ale zázraky se dějí a díky propojenému myšlení se stalo, že světla (světel) je už víc než dost. Tímto děkuji Verče za dnešní focení, jehož výsledek je k nahlédnutí u jednotlivých štěňátek. (Záložka Štěňata Vrh A). 

A jeden prásk na závěr: Apollo vykoumal, že když si stoupne někomu na záda, může se dostat z bedny. Útěkář zadržen a vrácen.