Athena

Dnes už Athena spinká ve svém novém domově. Společnost jí dělá mladá slečna, jorkšír, kočky a starat se budou máma a táta od rodiny. Ideální prostředí pro holčičku, která s takovou razancí ve své rodné boudě se svými sourozenci obracela vše na ruby, lítala jak střela a zakusovala se do všeho, co se hnulo. O to dojemnější bylo, když se při chování v náruči (poté, co vám skrze vaší kůži nechala spočítat všechny své zuby) naprosto uvolnila, podvolila, olízla obličej a usnula. Nejbližší ze smečky jí asi byla Artemis, se kterou jsou podobou i povahou lehce zaměnitelné. Když si dnes k sobě lehly, dotýkaly se čumáčky, navzájem se olizovaly a vlastně se loučily,  bylo mi najednou hrozně smutno, byl to pocit až jakési úzkosti, strachu, lítosti, že končí jejich bezstarostné ranně štěněcí období, kdy všichni spali na jedné hromadě, cítil jeden druhého, všichni spolu lítali, řádili a teď se před  nimi se otvírá neznámo. Athena jakoby věděla, že odjíždí. Najednou to nebylo praštěné torpédo, ale klidná a vyrovnaná fenka. Má nádhernou rodinu, kde je cítit láska a připravenost ji přijmout, začlenit a milovat. Tak holčičko naše, hodně štěstí a těším se na další zprávy o Tobě!